Červenec 2011

Srandovní obrázek - "Chudáček" :(

21. července 2011 v 15:15 | Deniska

Příběh- pláž...

21. července 2011 v 15:10 | Deniska
Sedela som na pláží a len tak počúvala šum mora....krásny zvuk....premýšľala som čím som to tak pokazila....prečo nikam nechodíma chcem byť len sama....sama so svojimi spomienkami....na teba...na nás akí sme boli šťastní...:/a prečo si uprednostnil ju. Chcela som sa zabávať ale nejde to všade ťa vidím....je s tým koniec...niesi predsa jediný na svete....nestála som ti ani zato aby si mi povedal pravdu do očí....

Náruč

21. července 2011 v 15:09 | Deniska
Napřed jsem se do Tebe zamiloval, pak Tě měl rád a nakonec Tě miloval. A tak jsem vzal zápalky, šel za Tebou a za sebou začal pálit všechny mosty a při tom hlídal,aby ses o ty plameny nespálila.
A dál šel, ruce spálené od ohně.
Poslední most v šílených plamenech shořel a zřítil se do hluboké propasti zapomění.
Já stál na kraji té průrvy a bál se ohlédnout.
V dálce vidím někoho stát.
Tu zafoukal silný vítr a já začel ztrácet rovnováhu. Mé tělo se začalo kymácet nad propastí.
Ty se díváš, váháš.
Před Tebou stojí "on" na pevné zemi usmívá se a nabízí Ti svou náruč.
Za Tebou stojím já pod drolícím se kamením a čekám s nataženou rukou na Tvou dlaň..!? Existuje něco prázdnějšího než prázdná náruč?

Příběh co mě zabolel...♥

21. července 2011 v 15:07 | Deniska
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima.
Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu.
Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku.
Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce.
Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky.
Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu.
"Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle!
Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život.
Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu.
Proč jen se to muselo stát, proč nám?!
Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to!
Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si...
"MILUJI TĚ" vykřikla dívka a...
vstoupila do silnice...

Příběh- útěk..

21. července 2011 v 15:05 | Deniska
Je kolem jedenácté hodiny večer a dívčiny rodiče šli spát. Do batohu si sbalila pár věcí, ještě v rychlosti napsala rodičům dopis, aby o ní neměli strach, že se brzy vrátí a že je v bezpečí. Otevřela okno a vyhlédla ven. Podívala se na oblohu, na které nebyla vidět jediná hvězda. Vylezla z okna ven a vydala se na místo, kde ho naposledy viděla, kde s nim naposledy mluvila. Byla to pouze lavička. Ale teď už nebyla v tom krásném, sluncem prosvíceném parku. Byla schovaná ve tmě. Nikde nikdo nebyl. Sedla si na ní a v hlavě se jí vybavovalo všechno co tady před několika hodinami prožili. Jak se všichni smáli. Vybavovalo se jí každé slovo. Každý pohled.Najednou začalo pršet. Schoulila se do klubíčka a studené kapky vody, které byly stejně smutné jako ona na ní lehce dopadávaly. Po chvíli pršet přestalo a obloha byla celá posetá zářícími hvězdami. Oblečení měla úplně promočené od deště a oči zaplavené slzami a bolestí. Začali se jí pomalu zavírat a usnula.

Probudil jí až známý hlas. Otevřela oči a uviděla toho kluka. Ptal se jí, co tam dělá, ale ona mu neodpověděla. Sbalila si do batohu deku a chystala se beze slova odejít. Chytil jí za ruku a začal: "Já…vždycky ses mi hrozně líbila a už od prvního okamžiku jsem se do tebe zamiloval, ale včera…" . Vzpomněla si na včerejšek, jak flirtoval s její nejlepší kamarádkou a ona mu ty pohledy oplácela. Rozběhla se pryč. Nevěděla kam běží, ale ten kluk běžel stále za ní. Chtěla běžet přes koleje, než však stihl říct "STŮJ" , vlak jí srazil k zemi. Držel jí v náruči a jeho slzy padaly na její mrtvé tělo. Poprvé a naposledy políbil její úzké rty. Chvíli před tím jí chtěl říct, že včera s tou její kámoškou nebylo nic myšleno vážně. Chtěl jí všechno vysvětlit, ale bylo pozdě. Nikdy jí neřekne "MILUJU TĚ" , stejně jako ona to neřekne jemu.

Další den ráno toho kluka našli mrtvého na kolejích, kde zemřela i ona. Miloval jí tak moc, že bez ní nedokázal dál žít…

Příběh- Srdce ♥

21. července 2011 v 15:02 | Deniska
Dievča: keď zomriem nájdeš si inú ?
Chlapec: nemyslí na taketo veci,keby že zomrieš tak zomriem s tebou.
Dievča: (Slzy).....:(
Chlapec:Deje sa niečo o čom neviem ?
Dievča: (Rozmýšľalo či mu povie že ide na operaciu srdca,) " Idem na operaciu,ale hlvane sa neboj ničoho lekár vravel že to nič nieje,ide o žaludok(Zaklamala)
Chlapec:Musím už isť,hneď ťa prídem navštíviť ľubim ťa láska (PUSA)
Dievča:(Chysta s na operaciu)........(Operácia dokončená darca srdca bol mlady chlapec)
Dievča príde k chapcovi domov vybehne a vraví: Marek ? kde si operacia bola uspešná som tu ! :) ..... Milááčik ? :( ...
Marekova mama : On ti to nepovedal ? To on ti daroval srdce.

Příběh- Denisa...

21. července 2011 v 14:59 | Deniska
Kráčam ulicou a zrazu začujem ten známy hlas :"Ahoooj Denisa!!" Moje uši sa nemýlili. Otočím sa a uvidím tvár chlapca kvôli ktorému každú noc plačem a ktorého tak milujem.
"A.....Ahoj...." , odpoviem trochu zaskočene. Začneme sa spolu baviť ...a nakoniec skončíme na lavičke. Nechápem prečo za mnou prišiel......Až do tejto chvíle :"No vieš......, prečo som vlastne tu? Budúci týždeň odchádzam." Hmm no asi ide niekam na prázdniny, pomyslím si. Ale on pokračuje ďalej...
"S mamou a bratom sa sťahujeme do Budejovíc k babke, takže sa asi už nikdy neuvidíme tak som sa chcel rozlúčiť."
Čože? To nie! To nieje pravda! Nesmie!
Nakoniec zo seba dostanem len :"Prečo...?!?".....A potom nasledovala veta, ktorá mi pripadala, ako by mi niekto vrazil nôž do chrbta....:"Mám tam frajerku. Vieš asi ju milujem a chcel by som s ňou byť častejšie. Preto odchádzam s mamou inak by som tu zostal."
Tak toto je tá najhoršia nočná mora! Na toto teda nemám ."Ja viem asi som ťa prekvapil....",pokračuje," ale keby si ju videla! Je proste skvelá ,moc si rozumieme, takú babu som proste nikdy nestretol.
AUUUUUUU!!!!! Teraz si mi zasiahol tým ostrým nožom priamo do srdca. Konečne zo seba niečo vyklopím :"A.....kedy odchádzaš??"
"Budúci týždeň v piatok. Idem vlakom okolo 9."
Mám pocit že omdliem....nie!! Je to ako by som už nežila!! ON! !To on zabil aj to posledné, čo vo mne bolo......
"......je skvelá.....lepšiu babu nepoznám......"-jeho slová sa mi stále dokola prehrávajú v hlave.
Prečo? Prečo len tak neodišiel...? Prečo za mnou musel prísť a povedať mi to...?? Nechápe, že ma tímto zabíja??
"Tak....veľa šťastia a...maj sa krásne....v piatok sa ešte uvidíme..."
"Čože? Ty ma prídeš vyprevadiť? Si moc milá tvoj frajer má veľké šťastie...!!"
Prosím prestaň!!
"Áno prídem ťa odprevadiť. Budem pred vlakom, tak ak ma uvidíš tak vylez, áno? Pamätaj si to..."
"Jasné, že budem!! Budeš pred vlakom....ja ťa budem stopro hľadať!"
Rozlúčili sme sa a odišli každý iným smerom.
Dni do toho osudného piatku boli strašné! Jak moc jej závidím!! Prečo ona a nie ja? Na túto otázku mi už asi nikto neodpovie....Chodila som ako bez duše. Vlastne to tak bolo...Proste všetko čo vo mne bolo zabil jedinou vetou.

Konečne nastal ten deň!! Deň, ktorý ťa vidím naposledy. Je 8.55 a na nástupišti je jediný vlak. Je to vlak, ktorý nás oddelí navždy. A už vidím aj jeho so svojou rodinou. Oni nastúpia, ale on ešte zostáva vonku. Rozhliada sa...Áno, ja viem, že hľadá mňa, ale ešte nieje ten správny čas. Sprievodca ho naháňa do vlaku a on sa so smutným výrazom ešte raz pozrie okolo...A ja idem ďalej... Rozbehnem sa a po tvári mi začnú padať slzy. Sú to moje posledné slzy pre neho. Už nikdy viac pre neho nebudem plakať. NIKDY V ŽIVOTE!!!
Otočím sa a vidím, že vlak ešte stále stojí. "Ešte mám čas" ,pomyslím si. Stále bežím...tak. Už som na mieste. A teraz len čakať, ale nebudem čakať moc dlho, pretože počujem z diaľky trúbenie vlaku. Už ide! Teraz len čakám až príde ku mne. Už je celkom blízko...Vo vrecku mám preňho posledný list. Vlak je stále bližšie a bližšie... Koniec sa blíži... Teraz!! Vykročím ľavou nohou a idem si stáť na koľajnice. Vodič vlaku si ma všimne, ale príliš neskoro nato, aby vlak ubrzdil....
A ja cítim náraz. Je to veľká bolesť! Ale tá, čo bola v mojom srdci bola väčšia. Potom už nič necítim. Moja duša pomaly odchádza z tela. Ale...ako by sa jej nechcelo. Stále žijem! Ale čo to?! ON sedí na lavičke na nástupišti a smutne hľadí pred seba. Prečo nieje vo vlaku? Vlak nemohol nikto opustiť. Tak čo tu robí?? A zrazu sa pozrie smerom kde ležím ja. Keď si ma všimne, ihneď vyskočí a pribehne ku mne. Zvalí sa za mnou na zem a začne ma objímať. Všade je mnoho krvi... Ešte stále cítim jeho dotyk a slzy, ktoré sa mu objavujú na tvári.
"Prečo? Prečo si to urobila?"
"...pretože ťa milujem...."
V diaľke počujem sanitku...
"Deny prečo si ma opustila? Ja som tu zostal kvôli tebe! Neodišiel som, pretože som si uvedomil, že teba milujem viac než ju! Čakal som tu na teba, aby som ti to mohol povedať a my by sme boli spolu! Deny! Nesmieš ma opustiť!! PROSÍÍM!!!!"
To nieje možné! On nechcel odísť ?! Zostal tu. Aby sme mohli byť spolu! On ma miluje!!
Ale už ho ani nepočujem...Niéé!!! Ja už nechcem zomrieť! Nie teraz!!
Ale je neskoro...Moja duša už je takmer preč z tela...Vidím ho ako ma stále objíma, ale ja už tam niesom. Prečo som nezomrela hneď po náraze? Prečo som musela ešte žiť a vypočuť si to? Sanitka už prišla. Ale je už príliš neskoro. On ide so mnou. Ja nás stále sledujem.
Potom si konečne všimne list, ktorý mi trčí z vrecka. Na obálke je napísané jeho meno. Vidím, ako sa mu trasú ruky a z očí sa mu valia ďalšie slzy. Pomaly ho otvorí a číta:

Nikdy som nemilovala nikoho tak ako teba. Bola som kvôli tebe strašne nešťastná a trápila som! Ale najväčšia bolesť pre mňa bola, keď si mi prišiel povedať, že sa sťahuješ za svojou láskou. Vlastne, mŕtva som bola už v tú chvíľu, čo si mi to povedal. Asi si si to neuvedomoval, ale bolo to proste to najhoršie. Pamätáš si ešte na moje posledné slová? Áno, už v tú chvíľu som vedela čo spravím. Proste by som nemohla žiť s vedomím, že ťa už nikdy neuvidím, a že niekoho miluješ. Buď šťastný a spomínaj na mňa len v tom dobrom.
MILUJEM ŤA.

Položil list, pozrel sa na mňa a opäť mu vytryskli slzy.
"Ale veď ja ťa tiež milujem! A strašne moc ľutujem to, že som ti to nepovedal skôr! Ale proste som si to uvedomil až teraz! To ja môžem za tvoju smrť!!"
Náhle si spomenul ....pamätáš si ešte na moje posledné slová?.....áno, prídem ťa odprevadiť. Budem pred vlakom....
On vie, že už niesom vo svojom tele, preto, keď mu to v sanitke oznámia, ihneď chce ísť preč. Vystúpi a beží a beží...na miesto, kde sme sa spolu bavili naposledy. Preklína ten deň, keď sa za mnou rozhodol prísť! Preklína všetko, čo mi povedal a prosí Boha nech vráti čas! Nič by sa nestalo! Lenže on si uvedomí, že je príliš neskoro a čas už nikdy nevráti...

Příběh- slepé děvče

21. července 2011 v 14:57 | Deniska
Bolo raz jedno slepé dievča, ktorénenávidelo seba a celý svet zato, ženemôže nič vidieť. Mala vrodenú vadu anikdy nič a nikoho nevidela. Každéhoneznášala, okrem svojho chlapca. On bolstále s ňou a vo všetkom jej ochotnepomáhal. Raz mu povedala, že ak bymohlaniekedy uvidieť svet, hneď by sa zanehovydala. Stalo sa jedného dňa, že sakonečne po dlhom čase našiel darca očípre túto dievčinu. A tak sa konečnetešila, že uvidí celý svet a tiežsvojho
milovaného...Chlapec sa jej hneď po operácii prišielopýtať: "Tak, teraz keď už uvidíš celý svet, vydáš sa konečne za mňa?"Dievčinasa usmiala, ale keď otvorila svoje novéoči a po prvýkrát uvidela svojhomilého,ostala v šoku! Bol tiež slepý...Začala premýšlať o svojom novom živote a nakoniec ponuku slepého chlapca nasobášodmietla! Chlapec odišiel smutný
preč...O pár dní jej prišiel od neho list,napísaný rukou kamaráta.Mladík jej poďakoval za všetky krásnechvíle, ktoré spolu prežili, a na koncilistu stálo:
A DAJ, PROSÍM, POZOR NA MOJE OČI!

Příběh- zbabělec+zrada

10. července 2011 v 20:38 | Deniska
Ona : ,, Zradil by si ma keby natom závisel tvoj život ? "
On : ,, Nie nikdy v živote radšej by som umrel akoby som mal ďalej žiť stým že si umrela ! "
Ona : DObre verím ti !"
O týždeň Ako cestovali na havai ... Uniesli ich
Strašne strašne ich mučili ...
Boli tam týžden potom dva týždne
a nakoniec prišiel únosca a povedal Chlapcovi Keď ju necháš umrieť zachrániš sa keď sa obetuješ zachrániš ju !
On nad tým dlho dlho premýšľal ...
a Nakoniec as rozhodol že radšej ostane žiť
Keď ju ťahali po zemi za vlasy ako handru ... Povedala : Nepamätáš sa čo si vravel ? ! ... že sa obetuješ :'( ... Maj ma na očiach až do smrti !
Potom sa zatvorili dvere a o pár minút neskôr sa ozval strašný krik a zvuk vŕtačky ...
Keď to začul klopal na dvere nech mu otvoria .. uvidel ju po tele mala diery od vŕtačky ! a ona bola ešte na žive sos krvavými slzami v očiach ..nemohol sa nato pozerať nuž zatvoril dvere ... a zos zatvorených dverý sa ozvalo : ,,Veď si mi to sľúbil! " keď bolo po všetkom ... prepustili ho... on bežal ... ažn naletisko kde ho odviedly domov k rodine... Keď im vyrozprával čo sa stalo rodičia ostali zrozený čo to urobil a povedali mu že viac ho už nebudú Pokladať za syna !
o pár dní neskôr ho našli obeseného unich doma s listom : ,, Prepáčte , mal som nechať žiť ju ! "

:'/// mam z toho husí kůži! *Deniska*

Pribeeeh

8. července 2011 v 17:36 | Deniska

Dievča: keď zomriem nájdeš si inú ?
Chlapec: nemyslí na taketo veci,keby že zomrieš tak zomriem s tebou.
Dievča: (Slzy).....:(
Chlapec:Deje sa niečo o čom neviem ?
Dievča: (Rozmýšľalo či mu povie že ide na operaciu srdca,) " Idem na operaciu,ale hlvane sa neboj ničoho lekár vravel že to nič nieje,ide o žaludok(Zaklamala)
Chlapec:Musím už isť,hneď ťa prídem navštíviť ľubim ťa láska (PUSA)
Dievča:(Chysta s na operaciu)........(Operácia dokončená darca srdca bol mlady chlapec)
Dievča príde k chapcovi domov vybehne a vraví: Marek ? kde si operacia bola uspešná som tu ! :) ..... Milááčik ? :( ...
Marekova mama : On ti to nepovedal ? To on ti daroval srdce. ♥