Říjen 2011

Pleťová maska z tvarohu-snad účinná :D

27. října 2011 v 13:41 | deniska
Zdravím

Objevila jsem návod na pleťovou masku.
potřebuješ: Půl kostky droždí(kvasnic) a trošku mléka (nebo i vody)

pulku kostky droždího rozdrol do misky a nalej trošku (opravdu málo) mléka nebo vody. Pořádně to promíchej aby ti vznikla kašička bez žmolků. Nanes na pleť a nech působit, než mask azatvrdne. Já ji nechala cca. 10 minut. Můžeš ji potom sloupnout (což mi šlo ne moc dobře :D ) nebo prostě umýt vlažnou vodou. Maska tvrdne celkem rychle a je dobrá na čištění pórů.

upozornění: kvasnice moc nevoní, takže se připrav na ne moc okouzlující parfém :D

*Deniska*

Fejsbuk. :/ ♥

19. října 2011 v 20:33 | Deniska
Miluješ ju → Píšeš si to do statusu.
Chýba ti → Píšeš si to do statusu
Myslíš na ňu → Cituješ niejakou pesničku , opäť do statusu
Stretávaš ju → Ked si otvoriš jej profil na facebooku
Píšeš jej každý deň → Ahoj , ako sa máš ?

Ale že by si ju oslovil na chodbe ? Že by si jej povedal , čo k nej cítíš ? Že by si jej dal vypočuť aspoň pesničku , aby pochopila čo tym myslíš ? To nie . A víeš prečo ? Pretože tu je to neosobne a ked povie 'NIE' môžeš se vyhovoriť napríklad na to , že to písal tvoj kámoš zo srandy . Pretože keby to bolo 'naozaj' ztrápnil by si sa pred všetkými . Týmto iba dokazuješ , že ti za to ONA nestojí ! ♥

Rany ostavajú. ♥

19. října 2011 v 20:28 | Deniska
Žil raz jeden malý chlapec, ktorý mal veľmi zlú povahu. Otec mu dal vrecko klincov a povedal mu, že vždy, keď sa nahnevá, nech zatlčie jeden klinec do plota vzadu za domom. Prvý deň chlapec zatĺkol do plota 37 klincov. Za niekoľko týždňov sa naučil kontrolovať svoj hnev a počet zatlčených klincov sa postupne znižoval. Zistil, že je jednoduchšie ovládať zlosť ako zatĺkať klince do plota. Nakoniec prišiel ten deň, keď sa chlapec ani raz nenahneval. Povedal to otcovi a otec mu navrhol, aby teraz chlapec vytiahol vždy jeden klinec, keď sa za celý deň ani raz nenahnevá. Dni sa míňali a chlapec po čase mohol povedať otcovi, že v plote nezostal ani jeden klinec. Vtedy zobral otec chlapca za ruku a zaviedol ho k plotu. Tam mu povedal: "Urobil si dobre, chlapče, ale pozri sa na diery v plote. Ten plot už nikdy nebude taký, aký bol. Keď povieš niečo v hneve, tak to zanechá práve takéto jazvy. Ako keď zabodneš do človeka nôž a vytiahneš ho. Nezáleží na tom koľkokrát povieš ľutujem, rana stále zostáva."..

Rozhovor, aneb co se nevysloví ♥

19. října 2011 v 19:51 | Deniska
Rozhovor dvoch po rozchode:
Dievča: To tvoje nové dievča je naozaj pekné...
( V hlave: je naozaj ovela krajšia ako ja? :( )
Chlapec: ďakujem, ja viem :).
(V hlave: Ty si však stále bola najkrajším dievčaťom, aké som dokedy videl :( )

Poplačte si, aneb smutný příběh. ♥

3. října 2011 v 19:48 | Deniska
Hoci je tento pribeh starsi .. pre mna je najkrajsii :(
OTEC JI MLÁTÍ DENNĚ,CHTĚLA NĚKOLIKRÁT UMŘÍT,ZAVRAŽDIT SE... ALE MĚLA JEHO A TEN JI TAK POMÁHAL....ALE PAK JEJICH VZTAH UKONČIL A VZAL SI SVOJE SRDCE ZPÁTKY....ONA STÁLE ČEKALA....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího otce s myšlenkou na něj, že za ní přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy.... věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla... Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje.... byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku.... Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona... sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené... aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ... lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho... nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív... že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív... bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví.......... NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!